Jak jsme závodili o štít města Holešov
Na tento závod jsem se přihlásil do kategorie ZOP jen proto, abych si vyzkoušel, jak se závodí v cizím prostředí. Musím uznat, že to fakt není žádná legrace. Já cizí prostředí vůbec nemám rád a Rexík mé pocity vždy velmi rychle odhalí, bohužel.
Měl jsem celkem trému, ale i tak se nám podařilo při závodění nasbírat víc bodíků než jsme měli v červnu při zkoušce ... nu, ale i přesto jsme skončili na 12-tém místě z 15-ti. Sice žádný zázrak, ale zato velmi cenná zkušenost do budoucna.
Měl jsem velkou radost z toho, že „závislák“ Rex uležel obě odložení, i když při odložení ve skupině s ním „šili všichni čerti“. Velká škoda bylo, že Rex pokazil chůzi bez vodítka ... začmuchal se a při čmuchání se dostal mimo cvičební plochu (takže cvik za 0 bodů :-( ). Vina byla zejména na mé straně, protože jsem šel příliš pomalu a umožnil tak Rexovi čmuchání. Cenná zkušenost: musím chodit rychleji. Na Rexíkovu obranu ale musím dodat, že v onom místě se začmuchalo více psů (aby ne, když tady před závodem nechala jedna závodnice vyvenčit svou fenku :-( ). O další cenné bodíky jsme přišli na nepříjemných materiálech, kde jsem si dal ruku za záda v okamžiku, kdy měl Rex usednout ... pan rozhodčí si myslel, že jsem psa při tomto pohybu přitlačil do sedu a poslal nás cvik zopakovat. Rex z toho opakování byl tak zmatený (ostatně já také), že pak v onom místě skutečně se sednutím váhal ... a to nás stálo 5 bodů. Opět cenná zkušenost: nesmím okolo sebe zbytečně mávat rukama, neboť to může být rozhodčím pochopeno/vnímáno jako další/pomocný povel.
Největší radost jsem však měl z toho, když mi Pája řekla, že se na nás dalo koukat.
Radek M., září 2008