Huráá, už zase cvičíme
V neděli 2.12.2007 jsme se po delší době (všude okolo řádil psincový kašel a ani Rex s Falkem se mu nevyhnuli) vypravili na cvičák do Zlína. Falka jsme tentokráte nechali doma, protože Fali vždy v kotci příšerně vyje. Tentokráte si tedy procvičoval vytí doma na chodbě a současně s tím i trucování. Určitě na nás vymýšlel i nějakou tu svou „huskypomstu“, ale protože byl pod dohledem páníčka, tak ji zřejmě neměl příležitost zrealizovat.
Na cvičák jsme přijeli o něco později (no, přijeli jsme pozdě jako obvykle ... mamka tvrdí, že se dlouho a pomalu vypravuju, já naopak tvrdím, že mamka jezdí autem příliš pomalu :-D ).
V Zlíně jsme se potkali s Lucií a její smečkou (Gar z Dašického zátiší, Foster Krosandra a Louis), s Janou a její smečkou (Gerry Stamo-Bud, Hereta Daraskár, Bronko) a s Pavlou a Akirou Draugluin. O něco později přijela Fleur Krosandra se svými páníčky, Freybon Krosandra s paničkou Klárkou a Mia z Dašického zátiší s paničkou. Když jsme připočítali choďáky našich výcvikářů (Williho Prima Nova a Dendyho Stamo-Bud), zjistili jsme, že je přítomno celkem 11 chodských zvířátek :-).
No a pak to vypuklo: někteří začali cvičit, jiní vypustili Garfiňata (Fleur, Bona a Fostyho) z vodítek. To byla jízda (jak správně poznamenala Lucie). Tlupa šílených Garfiňat svištěla cvičištěm bláto- nebláto, louže-nelouže a jejich „sestřenka“ Mia rozhodně nezůstávala pozadu. Bláto stříkalo na všechny strany a hlavně na nás. Mamka měla bláto až na čele, Lucie až za ušima a ve foťáku, panička od Fleur měla tlapky otištěné až na ramenou a Klárka vypadala, jako by se v tom blátě válela s Garfiňaty. Já jsem měl bláto až v batohu. Uvědomil jsem si, jak bylo prozřetelné nechat Falouška doma ... čistotný Faloušek by tohle řádění a bláto na svém bílém kožíšku asi těžko rozdýchával :-D .
Všechna tři Garfiňata jsou moc pěkná, šikovná a akční. Fleur určitě má na to, aby na výstavách vyhrávala (krásná psí holka, s krásnýma očima) ... sice trošku víc "v zimní srsti", ale to ona určitě vyběhá ... a nejlépe by bylo, kdyby to vyběhala na cvičáku mezi ostatními pejsky, aby si zvykla na psí kolektiv a nekazila si pak na výstavě předváděním "kozy na vodítku" posudek.
Boník je moc šikovný ... s diskama mu to šlo velmi pěkně (Klárce také).
No a Fosty ... celý táta Gar a to včetně nejlepší poslušnosti. Nejvíc se mi líbil, jak v kruhu pořád pokukoval po tom peškovi, co do něj kousal Rex.
A pokud jde o Garfiňátka-prasátka, tak mamka sice říkala, že bychom asi neměli brát Daně „Krosandře“ iluze o Garovi alias Porsche (jak píše u Lucky na webovkách v KN) ... ale prý by fakt měla vyjet s námi někdy na výlet, aby měla příležitost vidět, jak se "Porsche" umí uvelebit zrovna v té největší, nejhlubší a nejbahnitější louži .... a to právě v okamžiku, kdy jeho panička vypráví ostatním výletníkům o tom, že Gar už od minula (při výletě na rozhlednu na Travičné si lehl na cestě do louže) dostal rozum a už si do louží nelehá ... nu, co dodat ... Lucie měla pravdu – Gar už si do louží nelehá, protože teď si do nich sedá.
Když mamka koukala v neděli na Garfiňata a na všechny okolo nich, tak prohlásila, že je ráda, že ten náš "chodský poděs" vyrostl a že už se uklidňuje, louže a bláto přeskakuje apod.
Rexík skutečně moc řádit se štěňaty nemohl, protože musel cvičit.
Marek mi vysvětlil, kde děláme s Rexem chyby a poradil, jak to napravit. Vypadá to, že na nácvik odložení si k našemu Rexovi budu asi muset pořídit vteřinové lepidlo ...
Z „kousání“ jsem měl docela obavy, protože jsme tohle s Rexem dlouho neprocvičovali. Ale Rex nás všechny mile překvapil.
Marek ho pochválil a řekl, že na peška kouše lépe než na kůži a hadr. No jo, bystrý Rexíček asi pochopil, že když je to kousadlo velké, tak musí také hóódně otevřít tlamičku ... však jsme to „otvírání tlamičky“ doma poctivě nacvičovali (ZDE je důkaz) :-) .
Úžasné bylo, jak se malá Garfiňata zakusovala do hadru a jak si pak hrdě odnášela svou kořist. Fostík záviděl Rexíkovi peška a kdyby mu to Lucka dovolila, tak by se nejraději zakousnul rovnou do peška jako Rex.
I když bylo v neděli chladno, mokro, blátivo a větrno, tak se mi na cvičáku moc líbilo.
K dobré náladě na cvičáku beze sporu přispěly také některé „hlášky“ přítomných, např.:
„ Jo, jo s velkým kníračem se dá také něco dělat.“
(Pavla k nové zájemkyni o výcvik)
„Radku, Ty jsi zapřený, jako by jsi měl držet vlkodava.“
(takto okomentoval Marek můj postoj při obranách)
„Rexíku, drž se dál od Garfiňat, ať se neušpiníš od bláta.“
(mamčino varování pro Rexíka)
Další fotografie z nedělního výcviku
Radek M.