Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do roka a do dne

31. 7. 2007

Od října 2006 začal Rexíka cvičit Radek. Kromě základní poslušnosti začali koketovat i s agility.

Rexíka očividně „pochodování po cvičáku“ nebaví a někdy to dává pořádně najevo. Naopak agility, resp. překážky všeho druhu, Rexe náramně zajímají a je ochoten pěkně pochodovat u nohy jen proto, aby pak mohl jít (za odměnu) na překážky.

V únoru 2007 oslavil Rexík své první narozeniny a stal z něj moc pěkný pejsek.

V této době nám už bylo zcela jasné, že zapůsobily silné dědivé schopnosti některého z předků a že se Rexíkovo „neposlušné varlátko“ již natrvalo usídlilo v třísle, čímž Rexe vyřadilo nejen z výstavního kruhu, ale vzalo nám i paní chovatelce naději na Rexovo uchovnění.

Nejvíce tato smutná skutečnost zasáhla Radka. Jeho zklamání a bezmoc způsobily naprostý nezájem o psa, o výcvik a o kynologii (která ho vždy tolik zajímala), o školu a o vše další okolo. Jen díky pomoci a podporě několika našich známých (přesněji: přátel) Radek tuto krizi překonal.

Lucie a Gare, Tome a Bobinko, Lucko a Darri, Lenko a Tasy, Renato a Daro, Ali a Maxíku, Evo a Aki ….. a všichni další, kteří jste Radka podpořili (třeba jen mejlíkem) a vysvětlili mu a ukázali, že kynologie není jen o vystavování a o chovných plemenících, vám všem DĚKUJI.

 

V souvislosti s výše uvedeným však musím vzpomenout i na jinou skupinou lidí – a sice na ty, kteří zřejmě zapomněli na hlavní zásadu chovatelství, na ty, kteří chovatelskou etiku a čest odsunuli někam do pozadí a začali upřednostňovat jiné hodnoty – hodnoty, které v konečném důsledku (či v podstatě samotné) úzce souvisejí s výdělkem.

Věřím, že kdyby tito lidé, měli v sobě tolik cti, slušnosti a upřímnosti, aby otevřeně (veřejně) přiznali, že se u jejich zvířete nebo v jejich odchovech vyskytly dědičné vady, pak by těchto vad stále nepřibývalo, ale naopak ubývalo.

 

Tito lidé by měli někdy vidět zklamané oči 12-ti letého kluka a pak by snad pochopili ……

Možná by se také měli dostat do stejné situace jako já, když jsem kvůli papírovému psovi s dědičnou vadou musela nechat zmrzačit (vykastrovat) zdravého a nekonfliktního psa. Tuto skutečnost velmi těžce „rozdýchávám“,  třebaže v tomto případě se to týkalo jen „bezpapíráka“ z útulku. Pro mě je i tento bezpapírák živá bytost ….. bytost, která společně s ostatními doplatila na pokrytecké jednání určité skupiny lidí.

 

V souvislosti s výše uvedeným je ještě nutno uvést (abych předešla zbytečným dohadům a polemikám), že mne nikdy majitelka CHS z Gipova nežádala a nepřesvědčovala (a to ani byť drobným náznakem), abych Rexíkovu dědičnou vadu zamlčovala.

 

                                                                                                   Iveta M.

 

PS:

Vám, kteří se mě právě chystáte veřejně lynčovat (případně někde za rohem pomluvit) za to, co jsem si dovolila napsat, připomínám, že jsou to webové stránky mého psa a proto si na ně (v mezích lidské slušnosti a taktu) můžu psát libovolné postřehy, zážitky a myšlenky. Ráda bych vám, kteří se cítíte nejvíce dotčeni tímto článkem, připomenula jedno staré přísloví o „trefené huse, která kejhá ze všech nejhlasitěji“. Abyste mohli libovolně kejhat, vkládám pod svůj příspěvek prostor pro vaše názory. 

Ale nejdříve se ještě podívejte do jedněch psích očí ....

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

my taky?

(Iva S., 29. 8. 2010 15:54)

Tak i já mám smutnou zprávu, mám doma pejsu s vynikající povahou, ale pokud mu vůbec varlátka sestoupí, určitě nepůjde uchovnit - má už skoro 10 týdnů. Bráška je na tom podobně. Po tatínkovi prý s jinou fenkou problémy nebyly. Připomínám, že ppodle doktorů je vada nejen dědičná, ale to přes více genů a hlavně nositelkou vady musí být i fena! Proto je podle mě potřeba nejen s rozvahou používat v chovu bratry bezkulčáků, kteří už tím, že varlátka mají (doufejme že nikoli sestouplá ve čtyřech měsících po injekcích a masážích...), mají pravděpodobně lepší genetické vybavení z tohoto hlediska. Je ale především potřeba sledovat a případně zodpovědně omezit chov na jejich SESTRÁCH, které samozřejmě vadu mít nemohou, ale přitom pro kryptorchizmus můžou předávat více vloh, než zmíněný bezkulčák.

Re: my taky?

(Iveta, 30. 8. 2010 9:47)

U choďáčků prý ta varlátka sestupují o něco málo později (říkala jedna chovatelůka CHP a poradkyně chovu) ... naopak jsem slyšela i názor dlouholeté chovatelky CHP (a bývalé poradkyně chovu), že u choďáků žádné "putovní koule" neuznává, že prostě musí sestoupnout tak, jak ostatním plemenům.
Toho, aby se přestalo chovat na "rizikových" fenách, asi nedocílíte a tím, že si postěžujete tady u mě na webu, toho taky moc nezměníte, zejména, když jste sem nenapsala ani jméno zvířátka. Doporučuji se štěnětem zajet na svod dorostu, aby byla vada "úředně zadokumentována". Rozhodně se také vyplatí psa občas ukázat na klubové výstavě (tam se totiž sejde nejvíce majitelů CHP pohromadě) ve třídě Mimo konkurenci ... aby se prostě na něj časem nezapomnělo. My jsme to takto také měli s Rexem v plánu, avšak z časových důvodů v tom již není možné pokračovat ... syn má vlkošedého ovčáka a s tím se věnuje sportovní kynologii a proto pro něj mají sportovněkynologické akce přednost před výstavami.

Re: Re: my taky?

(Iveta, 30. 8. 2010 10:14)

ještě něco: po zkušenosti s naším Rexíkem tvrdím, že nekleslá varlata nejsou žádná velká hrůza !!! Pokud by se měli z chovu vyselektovat všichni příbuzní psů s vadou varlat, tak by se zlikvidoval chov ... to je přece nesmysl. Podle mého názoru by se v chovu neměli využívat příbuzní epileptiků, protože epipsie je mnohem zákeřnější než nějaké "nesestouplé koule". Možná Vás uráží, že to příliš zlehčuji, ale po zkušenosti se psem epileptikem a po absolvování několika jeho záchvatů .... a toho všeho s tím spojeného (a vím, že to je teprve slabý začátek a že to hrozné nás teprve čeká), si tohle prostě můžu dovolit. Takže pokud Vás trápí jen to, že 10-ti měsíčnímu štěněti neklesla varlátka, tak v podstatě máte docela kliku ... buďte rádi, že se Vám štěně nezmítá v epileptických záchvatech.

Děkuji za podporu

(Radek a Rexík, 20. 10. 2007 8:53)

Děkuji všem za jejich příspěvky a povzbuzení.
I když je mi pořád líto, že jsme s Rexíkem kvůli jeho vadě vyřazení z výstav, našel jsem několik dalších variant, jak si své vystavovatelské sny splnit.
Mám sice krásného standardního "papírového" chodského psa, ale medaile z výstav vozím s "bezpapírákem" Falouškem :-).
Rexe budu nadále ukazovat na klubových výstavách CHP a všem tak připomínat, že jsou/byli mezi chovateli lidé, kterým jde/šlo především o výdělek a nikoliv o zdraví zvířat ... to, co pejska s vadou varlat čeká, moc výstižně popsala Eva - majitelka Artieho.
Rex určitě nebude zahálet. Kromě sportovního kynologického výcviku (nejvíce ho baví obrany, které neprokládá tanečními prvky jako zbytek výcviku), začínáme s agility a zkoušíme i dogfrisbee a flyball a moc nás láká pasení oveček. Možná si také vyzkouší po boku Falka tahání.

smutek

(EvaNo, 20. 10. 2007 0:29)

Ahoj Radku s Rexíkem a Ivetko.Tvůj článeček mně připoměl moje chovatelské úspěch. Vždycky když jsem se zaměřila na to abycho odchovala jak No tak i CHP, tak mně to nevyšlo. Nechovala jsem proto, abych na tom něco získala, vždycky mně již od malička zajímala kynologie a dlouho jsem jen výcvikařila, jak mně dorůstaly roky tak jsem si říkala, že budu i něco chovat, aby po mně zůstala památka ve štěňatech. Ale jak No tak i CHp zde si příroda děla a co chtěla. U NO jeden vrh a konec, u druhé No dva vrhy ale po nich fena skončila a to jak pro dysplázie, pro nespuštěná varlata( a to byli jak fewna tak i dva psi několik generací jak negativní tak i u nich nebylo že by nesestoupila varlata)CHodka dala jeden vrh a to napůl císařem a již víc mně štěňata nedala. Jen bych tím chtěla Radkovi říct, že příroda si s námi dělá co chce sama a my máme pejsky pro radost a tu nám dělají tím, jak je napsáno ve foru že vrtzí ocasem že s nimi můžeme blbnou, že s námi cítí naše bolístky, že se u nich můžeme vyplakat,že nám neodporují, ale jdou s námi všude kam jdeme mya hlavně že nás mají rádi. Proto přeji Radkovi hodně sil, aby se vyrovnal s tím, že Rexík je takový jaký je a hlavně aby neházel glintu do žita a věnoval se tomu co Rexíkovi jde a to s ním dělal.

po operaci

(Iva S., 18. 10. 2007 7:59)

I my už jsme byli dvakrát na operaci - jednou tahat z dělohy štěňata - některá nahnilá, potom to všechno dát pro jistotu pryč. Souhlasím s váma, je to utrpení pro zvíře a pohřbené naděje pro páníky. Naštěstí jí to teď vyhovuje asi i líp než kdyby prodělávala hárání...:-)

a opět statistika

(Iveta, 17. 10. 2007 18:23)

k dnešnímu dni byl tento příspěvek zobrazen celkem 274x

pro Evičku a Artíka

(Iveta, 17. 10. 2007 18:18)

Ahoj Evi,
děkuji za moc pěkný příspěvek. Doplnila jsi jím to, co jsem ve svém příspěvku trošku opomenula - utrpení pejska, který musí prodělat operaci, protože varlata v bříšku, případně v třísle zůstat nemůžou.
Ještě jednou děkuji a přeji Artíkovi brzké uzdravení a Tobě do budoucna už jen samé hezké zážitky .... a jak už jsem psala o kousek níže: ať se Ti v budoucnu splní všechny plány tak, jak si přeješ :-).

svatá pravda

(Artík a Evík, 17. 10. 2007 15:04)

Ahojky Iveto a bráško Rexíku,
My jsme před týdnem absolvovali operaci varlátek. Obě měl Artík zakrnělé v bříšku. Operace trvala dvě hodiny a byl z toho hodně vylekaný. Po operaci ho to hodně bolelo a snažil se si to pořád lízat, ale my jsme ho pořád upozorňovali a odtrhávali od toho hlavu. První tři dny byli hrozný. Usínal v sedě, protože ho to v leže hrozně bolelo, ale věčně byl vzhůru a hodně kňučel. Měl tak strašně smutný oči a prý psi nepláčou, ale věřtě, že ano. Artíkovi pořád tekli slzy. Byl na něho hrozný pohled. Zadní nohu měl pořád zvednutou a bál se na ni stoupnout a běhal sem a tam. Nejlíp mu bylo s náma u postele, tak jsme ho hýčkali. Jsem ráda, že už to má za sebou a je už čilí. Arťa ví, že je teď jiný a něco mu chybí, ale prý ho to časem přejde a nebude nad sebou pak přemýšlet. Ale je to pořád můj nejmilejší mazílek, je moje všechno. A ti co ví o psech, který mají genetickou vadu by měli přestat přemýšlet nad penězi a slávou a ne s nima krýt. Na budoucí majitele je to pěkný podraz. Já jsem to už překousla, ale děti to tak rychle nepochopí.
Rexíkovi a Radečkovi přeji hodně úspěchů.

Dobrý den!

(Martina, 23. 9. 2007 18:46)

Ten článek mě hrozně rozesmutnil, činy těchto lidí nikdy nepochopím! Vaše otevřenost je něco úžasného! Přeji Vám, ať tuto smutnou událost brzo vystřídají nějaké pozitivní novinky. Rexík je opravdu krásný pesan a já věřím, že Vám bude dělat ještě dlouho radost :-) Martina Štěpánková, www.chodskypes.wbs.cz

Dobrý den!

(Martina, 23. 9. 2007 18:38)

pro Zdenu, CHS Černá Luna

(Iveta M., 22. 8. 2007 17:40)

O Artíkovi víme, Artíka i Evičku osobně známe, potkáváme se na výletech. Artík je moc pěkný pes a Evičce držíme pěstičky, aby jí do budoucna vyšly všechny její plány tak, jak si přeje :-).
Paní Zdeno, vážím si Vás, že jako chovatelka tuto skutečnost nezatajujete a že o ní otevřeně hovoříte. Ne každý chovatel by byl ochoten takto otevřeně o problému diskutovat. Jsem ráda, že pár takových chovatelů osobně znám a za jejich otevřenost a upřímnost si jich vážím.

Naprosté pochopení

(Zdena - Černá Luna, 22. 8. 2007 14:45)

mám pro vaše pocity a zklamání,především Radka.Stejný problém má i pejsek z mého lońského odchovu Artie,který má stejného otce,jako váš rexík a je jen o pár dnů mladší.Jeho majitelka Evička prošla velkým zklamáním a stejně tak já.Moc si jí vážím za to,že i přes to,že Artík není chovný,ho má moc ráda a o to víc se vrhli na jiné aktivity.O těchto vadách by se naopak mělo psát a mluvit,aby bylo možné jim do budoucna předcházet a určitě ne je zamlčovat.Mějte Rexíka rádi takového,jaký je a ať se Radkovi o to víc daří třeba v agillity!!

statistika

(Iveta M., 21. 8. 2007 13:35)

Děkuji za vaše názory a doufám, že ještě postupem času nějaké přibudou. A že se třeba přidají i ti, u jejichž psů se taková vada projevila.
Dívala jsem se na statistiku a zjistila jsem, že tento příspěvek byl od svého zvěřejnění, dne 31.7.2007, prohlédnut již 175x. Když si uvědomíme, že je článek zveřejněn pouhých 20 dnů, tak to zas až tak nízká návštěvnost není.
Ještě dodám (pochlubím se:-)), že "vystavovatelské ambice" mého synka teď začal splňovat právě "bezpapírák" Falko, se kterým vyhrál v Hranicích na Voříškiádě krásné první místo v soutěži "Dítě a pes". Povídání a foto je na našich "huskouních" stránkách: www.falmra.estranky.cz

souhlas

(Šárka, 14. 8. 2007 22:20)

Také souhlasím s tím, co zde bylo napsáno. Škoda jen, že jsou to jen "veřejné stránky jednoho pejska" a ne každý se na ně dostane a má možnost si to přečíst a případně se alespoň chytit za nos. Moc vám fandím a přeji spoustu krásných chvil strávených s vašima super pejskama. Vždy se sem budu ráda vracet a číst další příběhy těch dvou "lumpíků"
Zdravím Šárka a Aiki (akita inu)

Daruna Meruna

(Dara, 8. 8. 2007 22:42)

je taky nepapírová, zub si vyrazila nevím kde, tipuju agi nebo sutiny, takže má vpředu sexy dírku, měla operovanou pracinku kvůli OCD, je trochu blázen, ale pořád je to moje zlatá příšera. Ale nakrýt ji samozřejmě ani nehodlám, protože jsem taky pro, aby se nešířily genetické nedostatky.nevím ovšem, jestli se někdy podaří zastavit ty pseudochovatele. Kéž by.

výborný článek

(Eva a Ben, 1. 8. 2007 16:05)

Plně souhlasím s předchozími příspěvky, článek je napsaný působivě a výstižně. Je potřeba víc takovéto otevřenosti, protože zamlžování a zakrývání nedostatků v chovu je cesta do pekel (a tam určitě nikdo nechce naše skvělé plemeno dovést). Radek ať nesmutní, vždyť Rexík je pořád krásný pes a výborný kamarád, který mu může přinést spoustu radosti. Jeho vada ho naštěstí nijak neomezuje v tom, aby prožil šťastný a plnohodnotný psí život (je to možná slabá útěcha, ale jsou vady, o kterých se bohužel tohle říct nedá). Chov a výstavy nejsou všechno, mohou se dál společně věnovat sportovním aktivitám, které je baví. Ben taky nemůže do chovu (kvůli výšce) a nijak zvlášť nás to netrápí a rozhodně ho proto nepovažuji za méněcenného. Děláme, co nás baví a nikdy bych ho nevyměnila za nějakého superplemeníka.

skvělý článek

(Jana, Bessy a Šagí, 1. 8. 2007 10:47)

Moc pěkně napsaný a výstižný článek, i když velice smutný. Plně s ním souhlasím. Je to obrovská škoda, že se zamlčují informace a přitom stačí tak málo, vždyť toto zamlčování plemenu vůbec neprospívá.
Jsem moc ráda Ráďo, že jsi svého psího kamaráda neopustil a nezanevřel na něj, on ti to vrátí dvojnásobně. Ze své zkušenosti ti můžu říct, že i já jsem chtěla mít zdravého pejska a chovat štěňátka, bohužel to skončilo hned na svodu, kdy nám řekli, že fena pro chybějící zub není chovná, tím pádem jsme se nemohli jít ukázat ani na žádnou výstavu. I přesto Bessy pro nás zůstala tím nejkrásnějším a nejmilejším psem na světě, i když někdy zlobí jak čert. Teď sice mám druhého, ale Bessy je prostě jednička, moje sluníčko.

naprosto výstižné!

(Jarka, 1. 8. 2007 9:39)

Nemůžu říci nic jiného než co napsala Evík.
Jen konstatuji, že jako začátečník jsem měla asi dost "naivní" představy o lidech zabývajících se psy.

naprosto výstižné!

(Evík (www.psistranky.wz.cz), 1. 8. 2007 8:12)

Ivet, já nechci zbytečně kejhat, jen Ti říci, žes to napsala naprosto přesně, výstižně a plně s Tebou souhlasím ;-)
Psi si zaslouží, aby člověk dal šanci narodit se zdravým a geneticky co nejméně zatíženým jedincům, tj. aby chovatel jednal při výběru rodičovského páru budoucích štěňat s nejlepším vědomím, že vybral z hlediska chovu ten vhodný.
V článku na mých stránkách, kde jsem psala o věcech spojených s PP, jsem to také naznačovala, že v přírodě platí, že fena dovolí nakrýt pouze psovi, kterého považuje ze svého hlediska za nejvhodnějšího. V chovu řízeném člověkem je to však zavedeno jinak, ale když už tedy chovatel nedá feně možnost vybrat si (z nabízených ženichů) sama, měl by alespoň zvážit všechna pro a proti takového krytí a být k sobě a hlavně k feně poctivý a nekrýt nějakým psem "jen proto, že chovatel a majitel psa jsou kamarádi"...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA